Země koruny české 15.+16. století

Panovník

  1437 umírá Zikmund ve Znojmě             , jeho nástupcem je   Albrecht II. Habsburský  , který má sice problémy s uznáním, ale nakonec se prosazuje. Po nástupu na trůn ovšem hned umírá (období  vlády 1438-1439), avšak zanechává potomka,  Ladislava Pohrobka , jenž se narodil až po smrti svého otce. J elikož je následovník ještě moc mladý a neschopný vládnout, přichází   období   Interregna (1439-1453) .

Období bezvládí

z počátku charakterizuje boj o moc mezi katolíky a kališníky (Zdeněk ze Šternberka a Rožmberka proti Jiřímu z Poděbrad, jenž má podporu nižší šlechty a husitských měst). Ovšem časem si uvědomují, že potyčky mezi jednotlivými pány zemi nijak neprospějí a vytvoří si správu v podobě hejtmanů v krajích (landfrýd = zemský mír) (d.79/35), časem se kraje spojí a zvolí si hejtmana ze čtyř krajů atd… Hejtman řeší spory mezi pány, každý se u něho a jeho rady může domáhat svého práva. Vzniká tak celkem klidné a spořádané období vlády bez krále. Žádná anarchie zde není. Jedním z těchto hejtmanů je i Jiří z Poděbrad, jemuž se po povedeném  ovládnutí Prahy  roku 1448 (i se souhlasem katolíků), podaří získ at všechny rozhodujíci pozice v zemi. Roku 1452 je zvolen zemským správcem, udrží si tuto funkci i přesto, že bude Ladislav Pohrobek jmenován králem.

Korunovace a smrt Pohrobka

Oficiální korunovace roku 1453 tituluje Ladislava Pohrobka českým králem, ovšem v Čechách prakticky nebyl, neboť měl problémy s vládou v Uhrách a další věci. Bezstarostně tak vládne šlechta.

Jiří z Poděbrad je sice arogantní, ale má pravdu pokud popisuje (a chválí (se)) ekonomickou situaci v Čechách „Za krále Holce, byla za Groš ovce“ velmi levná ekonomika za Ladislava.

Roku 1457 (†) přijíždí Ladislav Pohrobek do Prahy, (i na žádost Jiřího z Poděbrad) velmi záhy ovšem umírá na nemoc, dnes již víme, že umřel na leukemii, ovšem bylo zde několik teorií, proč zemřel.

Trůn je volný a dynastie vymřela, není zde tedy legitimní dědic, může se tedy zvolit někdo ze země (šlechty), takto zvolenému králi se říká „Národní král“. Podobná volba předcházela v Uhrách, kdy tak byl zvolen Matyáš Korvín.

Jiří z Poděbrad králem  

1458 - Jiří z Poděbrad je zvolen králem, volba se koná v Praze. Katolíci z Čech ho lehce pod nátlakem též volí. Má podstatné komplikace, kvůli jeho vyznání (husita). Někdy byl označován za „Husitského krále“. Je to poměrně nepřesné označení, neboť není žádný náboženský fanatik, snaží se především o hospodářský rozvoj země a dává prostor zahraničním expertům z univerzit, aby mu pomohli. Přese všechno se proti němu formuje odboj, jak domácí (hlavně ve vedlejších zemích Korun českých), tak i v učené Evropě, která ho považuje za povýšeného kališníka, dokonce prý i nemanželského.

Papež naléhá na Jiřího z Poděbrad, aby zakročil proti kacířům. Jiří vysílá zvláštní posly do Říma roku 1642, se žádostí potvrzení Basilejských kompaktát a jmenování Jana Rokycany arcibiskupem pražským. Papež odmítá uznat Kompaktáta i arcibiskupa, neboť nebyly uzavřeny s papežskou curii, ale pravě jen s Kompaktáty. I když to ještě nebylo přímo řečeno, bylo jasné, že kališníci – s králem v čele – se tímto stávají kacíři.

Mírová unie

Odpovědi na tuto špatnou zprávu je „Mírový projekt“ neboli „Mírová unie“ (d. č. 82/40)(1462-1464) - snaha o vytvoření organizace „křesťanského světa“ proti Turkům na východě. Snaha o zamezení vzájemných výbojů mezi královstvím. U vytvoření rady, jež by rozhodovala mezi jednotlivými členy „evropského soudu a parlamentu“, Jiří předpokládal, že hlavní předsedou by se stal francouzský král. Tato snaha o uskutečnění Mírové unie je hlavně motivována pozadím ofenzívy proti papežské curii, jež označuje Jiřího za kacíře. Celková představa spadla i kvůli nezájmu francouzského krále. Jiří si jen odvezl dvoustranou přátelskou dohodu. Posílá i „Výpravy na konec světa“ (d.č. 82/41) jde o malé konvoje do ostatních zemí, aby dělali dobrý dojem, snaží se prolomit blokádu, jež je uvalena na jeho osobu z ostatních zemí.

Odboj proti JzP

Další reakce na sebe nenechali čekat a po nevydařeném pokusu o „Mírovou unii“ se s domácím odbojem začíná žít mnohem hůře, vzniká Zelenohorskou jednota, v čele je Zdeněk ze Štemberka. Roku   1468    reaguje i  papež , jež jasně   prohlašuje Jiřího za kacíře  a svolává křížovou výpravu do Čech (P  aradox- Jiří z Poděbrad měl být císař SŘŘ, dokonce dal i Papežovi slib, že bude pronásledovat kacíře, tj. vyznavače nekatolických věr, Jednota bratrská je toho důkazem, neboť je velmi silně pronásledována)

Matyáš Korvín (uherský národní král) ( zeť Jiřího z Poděbrad a jeho bývalý spojenec) velmi dobře slyší na křížovou výpravu. Jde mu čistě o císařskou korunu, a aby získal prostor pro manévrování, snaží se získat Čechy, jež mají kurfiřtský hlas, jímž se volí panovník na sněmu. Celkem marné, JzP má podporu v Čechách. Na Moravě a ve Slezsku převládá jednota Zelenohorská, jež podporuje Matyáše.

Roku 1469 vtrhává Matyáš do Čech, byl obklíčen nedaleko Vilémova králem Jiřím, jež držel jasný strategický trumf, neboť ho zablokoval v Železných horách a drží geografickou výhodu. Přestože byl Matyáš jasně obklíčen, svolí Jiří z Poděbrad ke schůzce, jejíž obsah se nedovíme. Avšak je sepsána dohoda o míru do Nového roku a na dobu jednoho roku se nebojuje. Bohužel, jakmile  Matyáš  není v úzkých, jeho strach rychle opadá a porušuje dohodu a znova útočí, ničí a devastuje zemi jako předtím. V témž roku svolává Matyáš sněm do Olomouce, kde se oficiálně prohlašuje Českým králem. Je to samozřejmě směšné vůči Jiřímu z Poděbrad a Čechám, které tuto volbu neuznávají. 

Jiří z Poděbrad rezignuje na myšlenku vlastní dynastie a jedná s polským králem o svém nástupci.

Roku 1471 (†) se věci začínají obracet (i mezinárodně) vůči Jiřímu k lepšímu, když v tu chvílí - těžce nemocný a nepohyblivý král - umírá.

Nový český král - Vladislav

Kutnohorský sněm rozhodoval o volbě nového českého krále. Jiří ze Šternberka, spolu se svými přívrženci, prosazují na tuto pozici Matyáše Korvína, ovšem druhá část pánů, panošů a měst zvítězila a zvolila Vladislava, syna krále Kazimíra.

Olomoucký mír roku 1478-1479 tvoří dohodu mezi oběma českými králi (Vladislav a Matyáš), kteří jsou oba nyní titulování jako čeští králové. Vladislav vládne v Čechách a Matyáš na Moravě a ve Slezsku. Je též uzavřena dohoda, že po smrti Matyáše Korvína obnoví Vladislav země české (za poplatek 400 000 dukátů - nikdy to nebude nutné platit)

Vladislav měl mít oficiálně tři manželky:

1. Měl být provdán za Lužickou šlechtičnu -> nakonec ze sňatku sešlo, protože Lužicko získává Korvín a tudíž by ze svatby nic nezískal.)

2. Uherské stavy ho provdají za vdovu po Korvínovi (domáhala se vlády, tak to takhle šikovně vyřešili)

3. České stavy mu našli  francouzskou princeznu , tato láska je kupodivu opravdová a vzájemná, Ladislav s  ní žije šťastný osobní život.

1490 (†) umírá Matyáš Korvín a Vladislav je zvolen Uherským králem. (byl zvolen, možná proto, že je přívětivější a milejší ke šlechtě, než byl Matyáš Korvín, u kterého bylo nejisté, jestli se nenaštve a někdo ze šlechty nebude viset na šibenici - tj. šlechta chce mít větší kontrolu nad vládou). Jednou z podmínek korunovace je trvalé usazení krále v Uhrách (aby ho mohli snáze kontrolovat), díky tomu a dalším faktorům se v Čechách dostává prostoru tzv. Stavovské monarchii. Vladislavovi se přezdívalo Král „René“ – král byl od té doby v Čechách třikrát a na vše odpovídal kladně, ať už za ním přišla jedna nebo druhá strana sporu. (René=dobře)

Čechy a Uhry jsou personální unie.

Tonda/Ája