Osvícenství

Uměleckým stylem tohoto období je humanismus. Literatura se dělí na vysokou a nízkou.

Heslem 18. století je Cogito ergo sum (René Dascartes). Zaznamenáváme obrovský rozmach filosofie, zejména té německé. Je osvícen rozum, uctívám kult rozumu, nejhorší je nevědomost, díky rozumu a vědomí, že samostatně přemýšlíme, panuje mezi mysliteli všeobecný optimismus. S přibývajícími znalostmi se objevuje snaha o utříděnost. Diferencují se tak obory a nastupuje generace encyklopedistů. Jako zástupce si uveďme Denise Diderota (literát) a D’Alamberta (vědec).  Později pak také Voltaire či Rosseau.

Výrazná je i kritika, jelikož člověk už začíná myslet sám a nepříjímá pouze dané pravdy bez rozmýšlení. Kritizuje se zejména církev a absolutistický režim v čele s Ludvíkem XIV. (Tato kritika také dává základ Velké francouzské revoluci na konci 18. st.). Základy feudálního řádu se začínají otřásat.

Zaznamenáváme rozvoj bajky - hlavními bajkaři jsou Lessing (Něm.), Krylov (Rusko) a La Fontaine (Fr.)

Začínají vznikat vědecké spolky.

Voltaire (1694 - 1778) – jeho román Candide (= optimismus), který kritizuje církev jako instituci.

Denis Diderot (1713 - 1784) – jeho dílo Jeptiška (vyprávění dívky Marie o tom, jak se stala jeptiškou, jak byly všechny její protesty nevyslyšeny a nikoho nezajímalo, že jeúptiškou být nechce, román v ich formě, výrazné dialogy, i dialog s člověkem, kterému to vypráví  - tedy čtenářem, hlavně věty jednoduhé) - opět proti církvi. Dalším jeho dílem je komedie Moudrý Nathan, odehrávající se v Jeruzalémě, pojednávající o náboženské snášenlivosti. 

Významným etikem té doby byl Immanuel Kant (Něm., 1724 - 1804) - jeho myšlenky vychází z lidské svobody, věřil v mravní imperativ v nás. Dílo Kritika čistého rozumu.

Žánrově je výrazně rozvíjen dobrodružný román (zejména Anglie) a vzniká měšťanské drama  - měšťanské veselohry a truchlohry.
Představitelem měšťanského drama je francouzský dramatik Pierre Beaumarchais (zejména veselohry), známý hlavně svými třemi hrami o Figarovi a hrou Lazebník sevillský.

Gotthold Ephraim Lessing (1729 - 1781) - bajkař, autor měšťanských truchnoher, např. Emilia Galotti (inspirováno antickou tragédií o záchraně cti a nevinnosti dívky). Lessing byl také reformátorem divadla - v díle Hamburská dramaturgie reformuje drama, působí při Hanovské národním divadle (jedno z prvních národních německých divadel).

Anglickou klasicistní literaturu nám představuje trio Henry Fielding, Jonathan Swift a Daniel Defoe. Všichni psali dobrodružné romány a žili v první polovině 18. století.

Defoe (Robinson Crusoe) vytváří postavu trosečníka na pustém ostrově, , který pochází z dobře situované rodiny a najednou se o sebe musí postarat a poradit si sám.

Swift (Gulliverovy cesty) mapuje anglickou společnost, jedná se o vyloženě satirické dílo.

Fielding (Tom Jones aneb příběh nalezence

V hudbě se rozvíjí opera.

N.