Národní obrození

Mluvíme o době od konce 18.století, kdy němčina znovu nabývá na síle. Česky se mluví pouze na venkově. Cílem národního obrození je dostat čsštinu do všech pozic života společenského, kulturního, vědeckého i politického.  Diferencováním vědních oborů vznikají vědecké společnosti a následně je vytvořeno názvosloví přírodních věd.

1.fáze národního obrození

Doba od roku 1780 až k počátku 19. století. Jedná se o fázi obrannou. Bablínova Obrana jazyka českého , ze 17. století a psána latinsky, koluje v opisech. Vzniká řada dalších obran českéh jazyka, například od Karla Ignáce Tháma. Rozvíjí se všechny tři literární druhy – proza, poezie i drama, navazuje se na knížky lidového čtení. Největší progres však zaznamenáváme u divadla(předtím spíše v kočovné formě).Důležitá je Bouda na Vaclavském náměstí, kde se hrálo česky a to od r. 1768 až 1771. Její výraznou osobností byl Václav Thám. I když se hrály zejména veselohry, protože obecenstvo ještě nebylo zralé pro něco náročnějšího, tato činnost významě ovlivňuje význam češtiny, jelikož Bouda sklízí obrovský úspěch.  V roce 1783 je postaveno Stavovské divadlo – první kamenné divadlo u nás. Vývoj zaznamenává i loutkařina. Hlavním představitelem tohoto období je Josef Dobrovský.

Josef Dobrovský (1753 – 1829)

• Literární teoretik, kritik, věděc
• Většina pravidel pravopisu právě od něco (jak se odvozují slova, syntax, atd...)
• Zastává názor Pravda nade vše, i když není hezká
• Zakladatel slavistiky (dílo Mluvnice staroslověnštiny)
• Sám tak docela nevěří v návrat češtiny, píše latinsky a německy
• Zabývá se otázkami prozodie (zvukové vlastnosti jazyka)
• Zastává sylambotonický verš (řeší přízvučnost a nepřízvučnost narozdíl od časoměrného verše, kde se soustředíme na délku slabik)
• Díla:
  • Mluvnice staroslověnštiny
  • Dějiny českého jazyka a literatury
  • Pravidla přízvučné prozodie
  • Německo – český slovník

Václav Thám (1765 - 1806)

• Zejména drama, také anakreontika
• Působí v Boudě na Václavském náměstí
• Dílo: Básně v řeči vázené (almanach)

Václav Matěj Kramerius

• Jeden z prvních novinářů u nás
• 70. Léta  - např. CK (císařské a královské) vlastenecké listy

Antonín Jaroslav Puchmajer (1770 - 1820)

• Jeho pokračovatelé  - pulchmajerovci
• Vydává 5 almanachů
• Úsilí o prosazení slovanských jazyků, i tvorba je na toto téma zaměřená

Šebestián Hněvkovský

• Píše zejména balady a eposy (oblast mytologie, atd.)

2.fáze národního obrození

Myslíme tím 10. až 20. léta 19. Století. Jedná se o fázi ofenzivní. Čeština se stává jazykem VĚDY a umělecky náročné literatury (zejména poezie). Rozvíjí se jazykověda (slavistika), historie a překladatelská činnost (snaha o dokázání, že se čeština vyrovná všem ostatním jazykům a překládání velkých a klasických děl, jako např. Faust atd.). Vzniká myšlenka slovanské vzájemnosti – totiž že všichni Slované mluví stejným jazykem, jen různými nářečími. Je projevovám zájem o lidovou slovesnost, vzniká ohlasová poezie (v duchu lidové slovesnosti, vychází z lidové tvorby, „uměla lidová píšeň“). Můžeme se již setkat i s preromantickými prvky.

Josef Jungmann

• Navazuje na Dobrovského v jazykovědě
• Vytváří i učebnice, básnická i věděcká tvorba
• hojně překládá – Goethe i Schillera, Johna Miltona a jeho Ztracený ráj, atd.
• Rozšiřuje slovní zásobu  (využitím archaismů, přejímaním z ruštiny nebo polštiny, nebo tvoření zcela nových slov dle pravidel Dobrovského)
• Díla:
  • Rozmlouvání o jazyku českém (1806)
  • Slovesnost – učebnice literatury pro studenty gymnázia
  • Historie literatury české (1825) – soupis věškerých českých literárních děl
  • Česko – německý slovník (1834-39)– 5 dílů, Jungmannovo vrcholné dílo, obsahuje věskerou slovní zásobu

František Palacký

• Politická /spisovatelská činnost
• Má možnost studovat v archivech celé Evropy (dokonce i ve Vatikánu)
• Díla:
  • Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie – anonymně vydává se Šafaříkem, zabávají se rytmem, veršy, atd., kritizují jednoduchost veršů z 1.fáze národního obrození, chtějí prosadit časoměrný verš
  • Staří letopisové čeští (20.léta)– edice kronik ze 14. až 16. století, Palacký považuje za vrcholné obdobá českých dějin husictví a objasňuje zde význam a podstatu husické revoluce
  • Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (1836-38)
    • Pětidílné
    • první dva díly německy, ostatní česky
    •  3.díl nejvýznamější – věnuje se právě husictví
    • až po rok 1526 (nástup Habsburků na český trůn)
    • výrazně ovlivňuje i pozdější literární tvorbu – např. Jiráska
    • stěžejní a celoživotní dílo

Pavel Josef Šafařík

• Slovák
• Působí i jako redaktor
• Přítel Palackého
• Zásadné se věnuje myšlence slovanské vzájemnosti
• Zpracovává slovanské dějiny
• Píše německy a česky
• Díla:
  • Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (20.léta) – německy
  • Slovanské starožitnosti – historické dílo od počátku Slovanů po 10.století

Václav Hanka, Josef Linda, Rukopis královédvorský (1816) a Rukopis zelenohorský

• Jedná se o pia frans – dobře míněny podvod
• Snaha se vyrovnat literaturám všech národů – každý má nějaký středověký rukopis
• RK byl přijat velmi kladně (i takový odborník jako Dobrovský neroznává, že je to povrh)
• Mělo být situováno v 13./14.století
• Bylo bráno jako fragment mnohem rozsáhlejšího díla
• Psáno na pergamenu
• Jedná se o umění vše náležitě napodobit, písmo, čím se psalo, atd., aby vypadal pravě
• I přes fakt, že je to podvrh, ovlivnuje spoustu lidí (Smetana, Myslbek, M. Aleš, ...)

Jan Kollar

• Poezie
• Kněz
• Studuje v Jéně – osobní i názorové dopady
• Je zamilován do Frideriky Wilhelminy Schmidtové – „jeho Mína“ (znamená pro něho nějako jako Beatrice pro Danteho nebo Laura pro Villona – ideál ženy)
• Působí v Pešti (Budapešti)
• Díla:
  • Básně – sbírka znělek (český název pro sonet), věnované Míně, milostná poezie
  • Slávy dcera (1824 – základní podoba, mnohokrát upravováno)
    • Sláva  - bohyně Slovanů
    • Celoživostní dílo
    • Patetický předzpěv
    • Konfrontace milenecké a vlastenecké lásky
    • O poutníku, který prochází nebem, zemí a peklem (podobnost s Božskou komedií)
• O literární vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými (30.léta) – 4 zíkladní nářečí (česko-slovenské, ruské, polské a srbochorvatské)

František Ladislav Čelakovský

• Ohlasové básnictví – inspirace lidovou slovesností , půjčuje si styl, obrazy, motivy, náměty
• Sbírá lidovou slovesnopst a přísloví
• Díla:
  • Ohlasy písní ruských (1829)- balada Toman a lesní panna
  • Ohlasy písní českých (1839)
  • Mudrosloví národu slovanského v příslovích – sbírka přísloví

Jan Nepomuk Štěpánek

• Vliv na něho má 1.fáze NO, prosazuje divadlo
• Píše především veselohry a frašky
• 1824 až 1834je spoluředitelem Stavovského divadla pro česká představení o nedělích a svátcích
• Celým tělem i duší u divadla
• Vyučuje na Akademickém gymnáziu (dnes Gymnázium Jana Nerudy)
• Próza:
  • Historické povídky – inspirace romantismem, např. Točník
• Hry:
  • Čech a Němec
  • Berounské koláče
  • Pivovár v Sojkově

Václav Kliment Klicpera

• Frašky a veselohry
• V jeho dílech se objevuje kritika pokrytectví a falešného vlastenčení
• Hry:
  • Hardián z Římsů
  • Rohovín čtverrohý
  • Divotvorný klobouk
  • Každý něco pro vlast
  • Veselohra na mostě